Splátkový kalendář versus platební kalendář z hlediska DPH | GORDIC
Splátkový kalendář versus platební kalendář z hlediska DPH
V hlavě II, dílu 5, oddílu 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“) jsou vyjmenovány zvláštní daňové doklady. Mezi ty nejznámější, se kterými se nejčastěji setkáváme, patří splátkový kalendář či platební kalendář.
Plní obdobnou úlohu, oba se totiž týkají rozpisu určitých plateb během stanoveného období. To je důvod, proč mohou vznikat nejasnosti při použití těchto dvou zvláštních daňových dokladů. Je třeba si však uvědomit, že je mezi nimi zásadní rozdíl, neboť se týkají odlišných případů.
Splátkový kalendář
Splátkový kalendář je upraven v § 31 zákona o DPH takto:
„Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud
a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a
b) tvoří součást nájemní smlouvy nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno.“
Splátkový kalendář se používá v souvislosti s nájemními smlouvami a obsahuje rozpis splátek na předem stanovené období. Tento typ dokladu je vždy součástí nájemní smlouvy nebo na něj smlouvy odkazují. Nelze ho použít na jakýkoliv smluvní vztah. Jednotlivé splátky představují dílčí samostatné zdanitelné plnění. Příkladem jsou nájmy nebo smlouvy operativního leasingu. Na rozdíl od platebního kalendáře, se u splátkového kalendáře neprovádí žádné vyúčtování záloh na konci stanovené doby, není k tomu žádný důvod.
U splátkového kalendáře se přiznání daně neodvíjí od datumu úhrady splátky. Strana dodavatele je povinna odvést daň, i když nedošlo k úhradě splátky. Obdobně to platí i u strany odběratele. Může si uplatnit nárok na odpočet daně, i když nedošlo k úhradě splátky. Jiná situace ovšem nastává, pokud jsou splátky uhrazeny před termínem splatnosti v splátkovém kalendáři. V tomto případě nastává přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plněním a vzniká povinnost vystavit daňový doklad a přiznat daň z této úplaty (viz § 37a zákona o DPH).
Platební kalendář
Platební kalendář je upraven v § 31a zákona o DPH následovně:
„(1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud
a) obsahuje náležitosti daňového dokladu,
b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelně plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a
c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období.
(2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty.“
Platební kalendář se vystavuje pro rozpis plateb, které jsou placeny před uskutečněným zdanitelného plnění. Příkladem může být předpis záloh na energie či služby na předem stanovené období s následným vyúčtováním. U platebního kalendáře je tedy provedena vždy prvně úplata a potom až následuje uskutečněné plnění. Nebýt platebního kalendáře, bylo by potřeba na každou přijatou platbu vystavit samostatný daňový doklad. Vyúčtování záloh platebního kalendáře představuje samostatné zdanitelné plnění, na které se vystavuje nový daňový doklad tzv. „vyúčtovací faktura“.
U platebního kalendáře je důležité dodržovat stanovený datum příslušné úhrady, od kterého se odvíjí přiznání daně, tj. uplatnění nároku odpočtu u odběratele nebo vznik daňové povinnosti u dodavatele.
Při stanovení termínu splatnosti jednotlivých plateb je třeba myslet na jednu důležitou podmínku. Nárok na odpočet u odběratele nemůže vzniknout dříve, než vznikne daňová povinnost u dodavatele. Proto hlavním doporučením je neuvádět splatnost zálohových plateb na konci, popřípadě na začátku kalendářního měsíce.
Na závěr Vás upozorňujeme na webovou stránku Finanční správy, příspěvek Časté dotazy o odpovědi, kde naleznete pokyny k vyplnění kontrolního hlášení v případě platebního a splátkového kalendáře - viz níže uvedený odkaz:
