Ladislav Hnyk je nedílnou součástí týmu pražského Gordicu, kde pracuje jako ředitel odboru pro podporu zpracování účetnictví – hotline. Dříve zastával pozici metodik-analytik nebo chcete-li senior konzultant. Ve volném čase je vášnivým plavcem nadšeným pro otužování. Společně s námi zavzpomínal na svoje začátky ve firmě a také nás nechal nahlédnout do soukromého života.

Láďo, odkud pocházíš a jakými profesemi sis prošel, než jsi zakotvil v Gordicu?

Pocházím kousek od krásného východočeského města Trutnova. Shoda náhod mě po škole zavála do Prahy, kde jsem měl v plánu jen krátký pobyt. Ten se mi aktuálně protáhnul na 16 let a uvidíme, co bude dál. Ale moc rád se tam vracím. Ač jsem nestudoval žádný technický obor, už na škole mě to táhlo k počítačům. V té době mě zajímal spíše hardware. Moc rád jsem se „hrabal“ v počítačích, skládal jsem je, taktoval a vyhledával informace o novinkách v odborných časopisech (o internetu doma jsem si mohl nechat jenom zdát).

Jaké bylo tvoje předchozí zaměstnání? A jak dlouho v Gordicu pracuješ?

V Praze jsem měl několik zaměstnání, ve kterých jsem se snažil být pořád blízko počítačů, ale vždy se jednalo spíše o ten hardware – prodej, servis. Až při mém posledním pracovním pohovoru jsem narazil na firmu, která měla blíže k softwaru. Byl to Gordic a za pár měsíců tu budu deset let.

Jakými pozicemi sis už tady prošel?

Jestli se nepletu, tak metodik-analytik, senior konzultant a teď ředitel odboru, ale u prvních dvou pozic se jednalo jen o změnu názvu pozice, práci vykonávám do teď stejnou. S tou poslední změnou se k tomu přidali ještě nějaké další povinnosti.

Kdo jsou tví kolegové?

Když jsem v roce 2014 nastoupil, bylo nás na oddělení GINIS Express (dříve označovaném jako WIN-DOS) šest. Postupem času nás kolegové opouštěli a začali přicházet noví. Ale šest už nás nikdy nebylo. Se dvěma se ještě v práci potkáváme, jelikož přešli na jiné místo, ale jediný člověk, který je tady se mnou od začátku, je Jarda Handrejch. Skvělý kolega, který se ve své práci perfektně vyzná, chystá pro zákazníky důležité aktualizace a v mnoha případech využíváme jeho dobrou paměť. Za ty roky se spousta postupů měnila a Jarda nám pomáhá s jejich rozklíčováním. Další úžasnou členkou našeho týmu je Lenka Hladíková. Troufám si říci, že je to velká odbornice a zákazníci ji mají rádi. Lenka má své znalosti nejenom z knih, ale i z praxe, což je vždy výhoda. Nejnovějším členem je Honza Vladyka. Pro naše oddělení je to takový staronový kolega. Kdysi k nám jezdíval vypomáhat s hotline a teď se naskytla příležitost, že by mohl nastoupit přímo na naši sekci. Jelikož jsme nového kolegu potřebovali, Honza byl jasná volba. Co může být lepší než pracovník, který již všechno zná.

Jaká je tvoje pracovní náplň dnes?

Když teď pominu ředitelské povinnosti, zůstala má pracovní náplň skoro stejná, jako před devíti lety. Naše sekce je takový nárazník mezi uživateli a programátory. Gordic vytvoří nějaký program, my ho zákazníkům nainstalujeme, staráme se o to, aby byl aktuální, uživatele zaškolíme a pomáháme jim s jejich dotazy a problémy. Pokud je to v našich silách, vyřešíme vše my. Jakmile jde o chybu ve verzi programu, předáváme informace programátorům.

V době, kdy jsem nastoupil, probíhal můj den většinou tak, že jsem buď sloužil na hotline, anebo jsem byl v terénu u zákazníků. V dnešní době se množství fyzických schůzek výrazně snížilo. Většina prací je dělána vzdáleně. Pořád se jedná o pomoc uživatelům, ale už ne s batůžkem na zádech, ale u počítače a s headsetem na hlavě.

Jako řediteli mi teď připadly povinnosti spojené s chodem oddělení – schvalování cestovních příkazů, dovolených, účast na poradách apod. Nejvíce jsem teď ale vytížen v souvislosti s přechodem našich klientů na SQL. Okolo toho se momentálně točí můj svět.

Kterou ze jmenovaných věcí máš nejraději a kterou naopak moc rád nemáš a proč?

Vždy mě bavily osobní schůzky u zákazníků. Člověk cestoval nejenom po Praze, poznal spoustu míst, kam by se nejspíše nikdy nedostal a zároveň i spoustu zajímavých lidí. Nebo školení, která probíhala fyzicky v naší původní budově v Italské ulici na Praze 2. Uživatelé se sešli v jedné místnosti a během školení se člověk dozvěděl spoustu informací z praxe. Zároveň si během přestávek předávali svoje zkušenosti, radili se, seznamovali… Dnes máme hromadná školení jen online. Ano, zúčastnit se jich může mnohem více lidí, než se jich vešlo do naší učebny, ale o rady z praxe se většinou nepodělí.

Já osobně nejsem moc dobrý řečník, ale školení mě baví a snažím se je dělat tak, aby to pochopil i úplný začátečník. Musím zaklepat, že mám většinou pozitivní ohlasy.

Občas přijdu na schůzku, kde už ve dveřích slyším, jak nic nejde a nefunguje. Jenže často je to způsobeno tím, že uživatel nebyl proškolen, sám na to nepřišel a teď se domnívá, že to program neumí. Po schůzce opouštím nadšeného uživatele, který lituje, že si nezajistil školení dříve. Nejvíce mě vždy potěší, když takto změním náhled uživatele na náš program.

Že bych nějakou činnost vyloženě neměl rád, se říci úplně nedá, ale pokud bych měl něco vybrat, určitě by to byla administrativa.

Kolik zvedneš průměrně telefonů za den? Vzpomeneš si, na co nejzajímavějšího se tě kdy zákazník zeptal?

Od listopadu do března určitě pár desítek denně. Zajímavá by byla jistě statistika, kolik telefonů za den naopak nezvládnu zvednout. Za to se omlouvám, ale občas to vážně nejde.

Zajímavý dotaz se mi teď nevybaví, ale na určité klienty člověk nezapomene. Jedna uživatelka nás například oslovovala zdrobněle – Jaroušku, Zuzanko. Druhá zase zavolala a během toho, kdy nám popisovala svůj problém, si ho vždycky vyřešila sama. Prostě si to jen potřebovala říct nahlas.

Nějaká historka z natáčení? Ať už ze školení nebo po telefonu?

Dodnes si vzpomínám na jednu z mých prvních schůzek, kdy jsem při příchodu poznal uživatelku, se kterou jsem se setkal v mém předchozím zaměstnání. Paní na mě chvilku koukala a pak říká: „Jé, Váš bratr dělá ve vedlejší budově.“

Školení mi naštěstí probíhala vždy dobře, ale vzpomínám si na jedno hodnocení od účastnice, kdy v sekci „Co se Vám na školení nelíbilo“ uvedla: „Chybí odpadkové koše na tříděný odpad a u občerstvení není informace o alergenech.“ Koše jsme nakoupili a prezenční školení s občerstvením se kvůli pandemii zrušila.

Co považuješ za svůj největší úspěch ve firmě?

Největší úspěch? Asi to, že jsem tady i po tolika letech a práce mě pořád baví.

Co děláš ve volném čase?

Po práci se snažím trochu hýbat. Nejedná se o žádné vrcholové výkony. Většinou jde o kratší běh, plavání nebo nějaké lehčí domácí cvičení. Hlavně zaměstnat něčím hlavu a protáhnout se. O víkendech mě můžete potkat někde v lese na procházce anebo mě uvidíte koupat se v nějakém rybníčku či jezírku. Baví mě otužování, takže koupání provádím celoročně. Ještě mám rád knížky. Rád si je kupuji a čekám na dobu, kdy budu mít čas si je přečíst.

Děkujeme Láďovi za jeho dosavadní práci a píli, se kterou k ní přistupuje.