Pravidla pro vrácení bezdůvodně zaplacené daně z přidané hodnoty byla do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), zavedena novelou provedenou zákonem č. 461/2024 Sb. Tento zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 23. 12. 2024 a měl dělenou účinnost. Ustanovení § 81 ZDPH, které nově upravuje vrácení bezdůvodně zaplacené daně, je účinné od 1. 1. 2026.

Nový § 81 ZDPH upravuje možnost vrácení bezdůvodně zaplacené daně v případech, kdy byla DPH naúčtována a zaplacena v rozporu se zákonem. Typicky jde o situace, kdy dodavatel použil nesprávnou sazbu daně, uplatnil daň u osvobozeného plnění nebo vyúčtoval daň v běžném režimu, ačkoliv se měl použít režim přenesení daňové povinnosti. Smyslem této úpravy je umožnit příjemci plnění získat zaplacenou daň zpět přímo od správce daně, avšak pouze výjimečně a při splnění přísných podmínek vycházejících z judikatury Soudního dvora EU.

Základním pravidlem zůstává, že nápravu má zajistit především dodavatel. Pokud například dodavatel omylem uplatní sazbu 21 % namísto správné sazby 12 %, měl by vystavit opravný daňový doklad a rozdíl daně odběrateli vrátit. Institut vrácení bezdůvodně zaplacené daně podle § 81 přichází na řadu teprve tehdy, kdy je takový postup nemožný nebo nepřiměřeně obtížný, například proto, že je dodavatel v insolvenci nebo dlouhodobě neplní své povinnosti.

Typickým příkladem může být situace, kdy podnikatel obdrží fakturu na částku 100 000 Kč + 21 % DPH, tedy 121 000 Kč, a tuto částku uhradí. Později se ukáže, že plnění mělo podléhat snížené sazbě 12 %, takže správná výše daně měla činit pouze 12 000 Kč. Rozdíl 9 000 Kč představuje bezdůvodně zaplacenou daň. Pokud dodavatel tuto částku nevrátí, ačkoli mu to soud pravomocně uloží, může se příjemce plnění obrátit na správce daně a žádat o vrácení právě této částky. Naopak v situaci, kdy byla cena sjednána jako konečná „včetně DPH“, například 50 000 Kč bez ohledu na použitou sazbu, zpravidla žádné bezdůvodné obohacení nevzniká a nárok na vrácení daně nebude dán.

Zákon zároveň klade důraz na to, aby si příjemce plnění nejprve splnil všechny své vlastní daňové povinnosti. Pokud si například u chybně naúčtované daně uplatnil odpočet ve vyšší výši, než odpovídá zákonu, musí tento stav napravit prostřednictvím dodatečného daňového přiznání nebo opravy odpočtu. Teprve poté lze uvažovat o vrácení bezdůvodně zaplacené daně. Současně musí příjemce prokázat, že skutečně zaplatil částku uvedenou na dokladu včetně DPH a že vynaložil rozumné úsilí k jejímu získání zpět od dodavatele, například vedením soudního sporu či přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení.

Zcela zásadní podmínkou je existence pravomocného soudního rozhodnutí, kterým bylo dodavateli uloženo vydat bezdůvodné obohacení. Bez tohoto rozhodnutí nelze nárok podle § 81 uplatnit. Správce daně totiž nezkoumá jen samotnou chybu v uplatnění daně, ale i to, zda skutečně vzniklo bezdůvodné obohacení na straně dodavatele a újma na straně příjemce plnění.

Uplatnění nároku je navíc omezeno pevnou lhůtou. Daňové přiznání pro vrácení daně je nutné podat nejpozději do konce čtvrtého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění. Tuto lhůtu nelze prominout.

Přechodná ustanovení umožňují retroaktivní použití § 81 ZDPH (jak naznačuje výše uvedený obrázek) i na plnění uskutečněná před účinností ustanovení, tj. před 1. 1. 2026. Rozhodující není totiž datum uskutečnění plnění, ale to, zda o vrácení daně nebylo požádáno ještě před účinností ustanovení, tzn. pokud datum uskutečnění zdanitelného plnění bylo v r. 2025 nebo předcházejících a příjemce plnění do 31. 12. 2025 nežádal o vrácení daně, může od 1. 1. 2026 postupovat podle § 81 ZDPH. Zároveň platí, že jakmile je daň vrácena příjemci plnění podle § 81 ZDPH, je tím definitivně vyloučena možnost, aby dodavatel k témuž plnění dodatečně provedl opravu výše daně. Tím se předchází dvojímu vrácení téže částky a je zachována daňová neutralita.

Pokud by v mezidobí probíhalo soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení nebo jiné řízení související s vymáháním částky, běh této lhůty se po dobu řízení staví. To znamená, že příjemce plnění nepřijde o možnost nárok uplatnit jen proto, že spor trvá delší dobu.

Závěrem lze říci, že nový § 81 ZDPH poskytuje příjemcům plnění důležitý, avšak krajní nástroj ochrany pro případy, kdy byla daň zaplacena neoprávněně a nelze ji získat zpět od dodavatele. Nejde o jednoduchou ani automatickou cestu – vyžaduje splnění celé řady podmínek, aktivní přístup příjemce plnění a zpravidla i soudní rozhodnutí. A právě složitost nastavených podmínek vede k předpokladu, že tento institut bude v praxi využíván především v případech vyšších částek. Přesto tato úprava posiluje zásadu daňové neutrality a zajišťuje, aby v odůvodněných případech nezůstávala bezdůvodně zaplacená daň natrvalo na straně státu.

Zdroje:

1. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění
2. Zákon č. 461/2024 Sb., k terým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v platném znění
3. Důvodová zpráva k zákonu č. 461/2024 Sb.
4. Přiznání pro vrácení daně z přidané hodnoty podle § 81 ZDPH
5. Pokyny k vyplnění Přiznání pro vrácení daně z přidané hodnoty podle § 81 ZDPH