Řídicí kontrola dle zákona 231/2025 Sb., o kontrole a řízení veřejných financí účinném od 1. 1. 2027 (dále jen “zákon”) představuje základní nástroj, prostřednictvím kterého se v praxi uplatňuje vnitřní kontrolní systém (§ 9 zákona). Vedoucí orgánu veřejné správy je povinen stanovit konkrétní postupy předběžné a následné řídicí kontroly ve vnitřním předpisu (§ 9 odst. 1 písm. a). Tento předpis stanoví rozsah práv a povinností osob vykonávajících činnosti v rámci vnitřního kontrolního systému.

Součástí vnitřního předpisu je také vymezení operací, u nichž lze uplatnit výjimky z předběžné řídicí kontroly podle § 14 odst. 2 a 3 zákona. Jedná se zejména o operace, které nelze předvídat, nebo u nichž z objektivních důvodů nelze provést předběžnou kontrolu, a proto je provedena až následná kontrola. Předpis dále upravuje podmínky pro použití limitovaného příslibu podle § 14 odst. 1, který umožňuje provést souhrnnou předběžnou řídicí kontrolu pro předem neurčený počet operací. Vedoucí orgánu veřejné správy je přitom povinen stanovit bližší podmínky jeho použití, například oblast využití a maximální povolenou výši limitu. Konkrétní výše a délka trvání limitu je z hlediska řízení rizika přezávazkování orgánů veřejné správy prověřována správcem rozpočtu v rámci prováděné předběžné řídicí kontroly před schválením operace. Za čerpání limitu odpovídá příkazce operace. Na rozdíl od stávajícího zákona o finanční kontrole lze limitovaný příslib využít nejen u výdajových operací, ale také u příjmových a majetkových operací.

Vnitřní předpis by měl obsahovat jasně definované procesní kroky, tedy konkrétně, kdo komu předává podklady a jaké dokumenty či informace jsou předávány. Dále by měl určovat osoby zapojené do přípravy jednotlivých typů operací – například ty, kdo připravují dílčí podklady, vypracovávají stanoviska pro rozhodnutí, nebo osoby, jejichž rozhodnutí je nezbytné pro realizaci dané operace. Současně by měl vymezit, kdo je pověřen vykonáváním řídící kontroly.

Nový zákon zachovává dosavadní terminologii těchto osob a stanoví, že i nadále budou řídící kontrolu vykonávat příkazce operace, správce rozpočtu a hlavní účetní.

Příkazce operace je osoba, která rozhoduje o realizaci konkrétní operace. Touto osobou je vedoucí orgánu veřejné správy nebo jím pověřený zaměstnanec (§ 11 odst. 3 zákona). V případě obcí, městských částí či statutárních měst může být příkazcem starosta, primátor nebo jimi určený místostarosta či náměstek primátora (§ 11 odst. 4 zákona). Příkazce operace odpovídá za schválení operace, zejména za soulad s právními předpisy, zásadami řádného finančního řízení, úplnost podkladů a řízení rizik (§ 10 zákona).

Pokud o realizaci operace rozhoduje kolektivní orgán (např. zastupitelstvo nebo rada územního samosprávného celku či správní rada zdravotní pojišťovny), je příkazcem operace obvykle stanoven vedoucí zaměstnanec úřadu, který postupuje dle pokynů kolektivního orgánu. V takovém případě odpovědnost příkazce operace za nezbytnost operace k zajištění úkolů, záměrů a cílů orgánu veřejné správy se nahrazuje jeho odpovědností za soulad operace se schváleným rozhodnutím.

Správce rozpočtu a hlavní účetní jsou zaměstnanci orgánu veřejné správy, určení vedoucím orgánu, a tvoří součást řídící kontroly. K operacím se povinně vyjadřují v souladu se zásadou rozdělení práv a povinností („zásada čtyř očí“). Vedoucí orgánu může rozhodnout o sloučení funkcí správce rozpočtu a hlavního účetního (§ 11 odst. 5 zákona), a to:

• v případech, kdy je hospodaření s veřejnými prostředky nastaveno tak, že pravděpodobnost chyb, zneužití nebo nehospodárného nakládání je nízká a odpovídá běžným a přijatelným standardům (tj. nízkou pravděpodobností nepřiměřených rizik při nakládání s veřejnými prostředky),
• nebo v případě vnitřní organizační jednotky Ministerstva zahraničních věcí, která je zastupitelským úřadem České republiky v zahraničí.

Pokud orgán veřejné správy nemá zaměstnance s odpovídajícími předpoklady pro výkon funkce správce rozpočtu nebo hlavního účetního může vedoucí orgánu veřejné správy v případech odůvodněných nízkou pravděpodobností výskytu nepřiměřených rizik pro nakládání s veřejnými prostředky rozhodnout, že tyto funkce bude vykonávat fyzická osoba, která není zaměstnancem orgánu veřejné správy. Toto ustanovení se nevztahuje na ústřední orgán státní správy, v jehož čele stojí člen vlády (§ 11 odst.  6 zákona). 

Cílem této úpravy je odstranit překážky, které se dříve vyskytovaly zejména u nejmenších orgánů veřejné správy (např. malé obce či malé příspěvkové organizace), které často nemají dostatek zaměstnanců s potřebnou kvalifikací a bezúhonností. Původní zákon o finanční kontrole umožňoval tuto výjimku pouze u orgánů s méně než pěti zaměstnanci, což se ukázalo jako nedostatečné, protože tito zaměstnanci většinou vykonávali jiné než ekonomické činnosti.