Tento článek navazuje na již zveřejněný článek  Metody oceňování zásob dle Českého účetního standardu č. 707 | GORDIC, ve kterém jsme se věnovali způsobům oceňování zásob. Nyní se zaměříme na další důležitou oblast účetní evidence zásob – způsoby jejich účtování. 

Účtování zásob může probíhat dvěma základními způsoby – způsobem A nebo způsobem B. Výběr metody závisí na velikosti účetní jednotky, její organizační struktuře a objemu zásob. Každý z těchto postupů má svá specifika, která ovlivňují, jakým způsobem jsou zásoby během účetního období zachycovány v?účetnictví.  

Účetní jednotka může kombinovat oba způsoby účtování, přičemž pro každý druh zásob může být použit jiný postup. Pravidla pro volbu a používání konkrétního způsobu účtování zásob stanovuje účetní jednotka ve svém vnitřním předpisu, který odráží její potřeby a požadavky na evidenci a vykazování zásob. 

Způsob A 

Způsob A představuje průběžný způsob účtování zásob, který umožňuje detailní sledování jejich stavu a pohybu v průběhu celého účetního období. Tento způsob je využíván zejména ve větších účetních jednotkách, kde je potřeba mít přesný a aktuální přehled o zásobách. 

Účtování zásob způsobem A probíhá tak, že se v průběhu roku zaznamenávají všechny přírůstky a úbytky na účtech zásob, a to na základě skladových dokladů, jako jsou příjemky a výdejky. 

Při nákupu zásob se používají účty 111 – Pořízení materiálu a 131 – Pořízení zboží. Tyto účty slouží k evidenci nákladů spojených s nákupem zásob do doby, než jsou zařazeny na sklad. K rozvahovému dni však musí tyto účty vykazovat nulový zůstatek, protože zásoby jsou převedeny na skladové účty, jako jsou 112 – Materiál na skladě nebo 132 – Zboží na skladě. 

Když účetní jednotka přijme materiál nebo zboží na sklad, zaznamená jej na příslušný účet zásob. Například při nákupu materiálu se jeho pořizovací cena nejprve zaúčtuje na účet 111 – Pořízení materiálu na základě přijaté faktury. Po převzetí materiálu na sklad se následně prostřednictvím příjemky převede na účet 112 – Materiál na skladě. Obdobně při nákupu zboží se použijí účty 131 – Pořízení zboží a 132 – Zboží na skladě. V okamžiku, kdy dojde k úbytku zásob, například spotřebou materiálu nebo prodejem zboží, se tato skutečnost zaznamená na základě skladových výdejek. Hodnota spotřebovaného materiálu je převedena do nákladů na účet 501 – Spotřeba materiálu, zatímco hodnota prodaného zboží je zaúčtována na účet 504 – Náklady na prodané zboží. 

Výhodou způsobu A je, že účetní jednotka má během celého účetního období k dispozici přesné a aktuální informace o stavu zásob. Tento přístup umožňuje průběžnou kontrolu hospodaření a lepší plánování nákupů a výdajů. Na druhou stranu je však způsob A administrativně i časově náročnější, protože každý pohyb zásob musí být zaznamenán, což vyžaduje propracovaný systém skladové evidence. 

Způsob B 

Způsob B představuje periodický způsob účtování zásob, který se odlišuje tím, že se zásoby na účtech vykazují až k rozvahovému dni, tedy obvykle k 31. prosinci. V průběhu účetního období nejsou zásoby vedeny na skladových účtech, ale jejich pořízení se přímo účtuje jako spotřeba. Tento způsob je jednodušší na administrativní zpracování a méně náročný na skladovou evidenci. 

Při použití způsobu B se nákup zásob, například materiálu nebo zboží, účtuje rovnou do nákladů, konkrétně na účty jako 501 – Spotřeba materiálu nebo 504 – Náklady na prodané zboží. To znamená, že zásoby jsou ihned při pořízení považovány za spotřebované, a to i přesto, že fyzicky zůstávají na skladě. Ke dni účetní závěrky, tedy nejčastěji k 31. prosinci, se skutečný stav zásob na skladě zjistí inventurou. Následně se zjištěné zásoby zaúčtují zpětně na příslušné skladové účty, jako například 112 – Materiál na skladě nebo 132 – Zboží na skladě, čímž se upraví konečný stav zásob v účetnictví. 

Účetní jednotka může vnitřním předpisem stanovit i jiný okamžik pro zaúčtování zásob, než je rozvahový den, pokud to odpovídá potřebám jejího hospodaření a vykazování.

Hlavní výhodou způsobu B je jeho administrativní jednoduchost. Záznamy o pohybu zásob lze vést mimoúčetně, což snižuje nároky na skladovou evidenci a šetří čas při zpracování dokladů. Tento způsob je tedy vhodný pro menší účetní jednotky, kde zásoby nemají zásadní vliv na hospodářský výsledek. Na druhou stranu, nevýhodou způsobu B je absence aktuálních informací o stavu zásob během roku. To může ztížit operativní rozhodování nebo plánování, protože skutečný stav zásob je k dispozici až po inventarizaci na konci účetního období.