§ 100 – Evidence pro účely daně z přidané hodnoty(1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidanéhodnotya) veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení, ab) u plnění jiných než podle písmene a), která nejsou předmětem daně a souvisejí s jejich daňovými povinnostmi, údaje v rozsahu obdobném rozsahu údajů, které mají povinnost vést v evidenci v případě plnění podle písmene a), která nejsou předmětem daně.(2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady.(3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty údaje o obchodním majetku, a to alespoň označení obchodního majetku, den, kdy se majetková hodnota stala obchodním majetkem a v jakém rozsahu.(4) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.(5) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni zajistit, aby údaje podle odstavců 1 až 3 byly v evidenci řádně zaznamenány nejpozdějia) ve lhůtě pro podání daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení, ve kterých jsou obsaženy, nebob) do konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost je evidovat, pokud se nejedná o údaje podle písmene a).Ze znění předmětného ustanovení ZDPH, vč. důvodové zprávy s ním související, nevyplývá povinnost, že by plátci měli evidovat veškerá přijatá zdanitelná plnění, včetně těch, které nejsou nezbytná pro sestavení daňového přiznání, jak uvádíte. Odstavec 1, písm. b) § 100 byl pouze přesunut a přeformulován z původního § 100, odst. 3, písm. b):(3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehleda) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně,b) obchodního majetku.Dle důvodové zprávy k § 100, odst. 1, písm. b) se v evidenci pro účely DPH evidují:1. údaje odpovídající řádku 26 daňového přiznání- využije se záznamová jednotka (dále jako „ZJ“) 260, případně 3602. uskutečněná plnění, která nejsou předmětem daně jako např. poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti, poskytnutí obchodního vzorku bez úplaty v rámci ekonomické činnosti (viz § 13 odst. 7)- použije se ZJ 100 - zvláštní ZJ pro vedení evidence o plnění podle § 100, odstavce 1, písmene b) možnost zachytit v evidenci uskutečněná plnění, která nejsou předmětem daně (+ nutnost vyplněného Popisu dokladu - zdroj informací pro vedení daňové evidence a zpracování přiznání k DPH, daňové evidence a kontrolního hlášení DPH)3. poskytnutí služby podle § 14, odst. 5, tedy pozbytí obchodního závodu,  vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu, a postoupení pohledávky- četnost použití minimální, v případě potřeby se použije opět ZJ 100 V § 100 ZDPH přibylo nově pouze upřesnění evidování obchodního majetku (viz § 100, odst. 3 ZDPH). Nově se u obchodního majetku musí evidovat označovat také den, kdy se majetková hodnota stala obchodním majetkem a v jakém rozsahu, ovšem pouze u obchodního majetku nabytého po účinnosti novely, tj. od 1. 1. 2025 (nemusí se doplňovat zpětně). Přijatá plnění, která nevstupují do daňového přiznání, např. správní poplatky, nebudou součástí evidence pro účely DPH a nebudou se uvádět s žádnou záznamovou jednotkou.

Podle vyhlášky o rozpočtové skladbě je položka 2420 určena pro splátky půjčených prostředků od obecně prospěšných společností a obdobných osob. V metodických pokynech je uvedeno, že příjmy zařazované na položky ze seskupení položek 24 se netřídí z hlediska odvětvového (viz § 11 odst. 3 vyhlášky). To znamená, že při účtování na položku 2420 by ODPA (oddíl, paragraf) nemělo být uvedeno. Proto je správné, že při účtování na položku 2420 by ODPA mělo být nula.

Žádný zpětný dopočet odpisů za období, kdy byl majetek oceněn reálnou hodnotou, se neprovádí. Viz ČÚS č. 709, bod 3.4.6.: „Pokud u majetku oceněného podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona nastane skutečnost, která má za následek zánik povinnosti tohoto ocenění reálnou hodnotou, účetní jednotka neúčtuje o oprávkách tohoto majetku za období, po které byl tento majetek oceněn podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona. Pokud během doby, po kterou byl tento majetek oceněn podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona, došlo ke skutečnostem, které významně ovlivnily zbývající dobu používání tohoto majetku, účetní jednotka k tomuto okamžiku upraví odpisový plán tohoto majetku.“

Odpověď pracovníků oddělení Harmonizace interního auditu Ministerstva financí ČR na tuto otázku:„…podle ustanovení § 2 písm. h) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o finanční kontrole“) se veřejnými příjmy myslí jakékoliv příjmy orgánu veřejné správy. Nemusí se jednat pouze o příjmy státního rozpočtu nebo rozpočtu orgánu veřejné správy. I tzv. mimorozpočtové příjmy jsou veřejným příjmem podle zákona o finanční kontrole a jako takové musí podléhat finanční kontrole (např. příjmy peněžních fondů obcí nebo krajů podle ustanovení § 5 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů). Veřejným příjmem je i příjem z podnikatelské činnosti územních samosprávných celků, přestože je podnikatelská činnost sledována mimo rozpočet. Podle ustanovení § 6 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů je obsahem rozpočtu (a součástí závěrečného účtu územního samosprávného celku a svazku obcí) i výsledek podnikatelské činnosti územního samosprávného celku a svazku obcí, který se sleduje mimo rozpočtové příjmy a výdaje. Stejně tak podle ustanovení § 2 písm. i) zákona o finanční kontrole jsou všechny výdaje orgánu veřejné správy veřejnými výdaji a musí podléhat finanční kontrole. Podle tohoto ustanovení se nejedná pouze o výdaje ze státního rozpočtu či z rozpočtu orgánu veřejné správy. Ale jedná se i o výdaje z peněžních fondů obcí a krajů, případně o výdaje v rámci podnikatelské činnosti (viz ustanovení § 5 a § 6 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů). Tedy v případě podnikatelské činnosti územních samosprávných celků, která se sleduje mimo rozpočtové příjmy a výdaje, jde z hlediska zákona o finanční kontrole o veřejné výdaje a veřejné příjmy a je tudíž nutné provádět v rámci jejich řízení schvalovací procesy předběžné řídicí kontroly.“